Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Krvilačníci z východoflámskeho Beverenu sú tu od roku1995, a od debutu „Purity Of Perversion“, solídneho, ale nie extra výnimočného mixu death metalu a grindu s typickými gore textovými nápadmi urobili ohromný pokrok. To bolo v roku 1999 a odvtedy chlapi vypustili veľa nahrávok, vrátane ďalších ôsmich albumov. Stali sa veľkým menom nielen na európske pomery a hudobne nikdy nestagnovali, hoci ich „Strychnine.213“ považujem za krok vedľa, za album, ktorý dopadol ako akási obeť deathcoreového a metalcoreového trendu. V podstate nie vyslovene zlé, len to nie je „ozajstný ABORTED“, možno trochu ako „King“ od CRYPTOPSY, ktorý nakoniec nijakým kráľom nie je. Bolo to pred ôsmimi rokmi a troma albumami a dnes nám ABORTED dávajú to, čo od nich radi dostávame.
„Retrogore“, vydaný v apríli 2016, obsahuje 12 skladieb, ak máte klasickú verziu, alebo19, ak máte rozšírenú na 2 CD, jednom s albumom a dvoma bonusmi a s EP „Terminal Redux“ na druhom disku. To je vyše 66 minút dobre skomponovaného a dobre vyprodukovaného extrémneho metalu, rozhodne teda možno povedať, že toto za kúpu stojí. Hudba bola nahraná, zmixovaná a zmasterovaná v nemeckom Kohlekeller Studio a tamojší zvukári vedia, ako urobiť moderný, ostrý, ale ťažký, agresívny zvuk bez plastovej pachuti a s dosť ponurou atmosférou.
Pokiaľ ide o hudbu, máme tu rýchly, besniaci, priamočiary a trhajúci death metal európskeho typu, jasne inklinujúci k neľútostnej brutalite na strane jednej, avšak k technickému prístupu a sofistikovanému skladaniu na strane druhej. Skladby sú veľmi chytľavé, ale „rovno do ksichtu“, s mnohými zmenami tempa bez ohľadu na to, že celý album je z tých rýchlejších. Mnoho gitarových riffov nepoprie inšpiráciu z éry Steer/Amott v CARCASS, lenže ABORTED ich už veľmi dlhý čas uchopujú po svojom. To samozrejme ide ruka v ruke s farbistými, často melodickými hlavnými linkami a sólami, a takisto s harmóniami, dodávajúcimi týmto kusom drsnej nekompromisnej krutosti dosť silnú atmosféru. Aj niektoré náladovejšie, poloakustické alebo inštrumentálne pasáže sú veľmi občerstvujúce.
Ďalším výnimočným prvkom je tu Sven de Caluwé a jeho hrdlo, schopné úctyhodného duálneho vokálneho útoku hlbokého deathmetalového growlingu, striedaného s vyššími zúrivými polohami. Sú takisto veľmi efektívne vtedy, keď fungujú spolu a aj tento duet „monštra a beštie“ je vypestovaný zo štýlu vymysleného ranými CARCASS a ostatnými, a jeho výsledok je smrtiaci. Vydarené hudobné dielo je korunované obalom, ktorého autormi sú Cooki Greenway a Christopher Lowell (o grafiku bookletu sa postaral sám vokalista), a ja som rád, že môžem povedať, že ABORTED s hosťami Travisom Ryanom z CATTLE DECAPITATION), Julienom Truchanom z BENIGHTED (obaja vokály, skladba č. 7, resp. č. 5) a Alexom Karlinskym s klávesmi a samplami opäť urobili dobrú krvavú prácu.
1. Dellamorte Dellamore
2. Retrogore
3. Cadaverous Banquet
4. Whoremageddon
5. Termination Redux
6. Bit By Bit
7. Divine Impediment
8. Coven Of Ignorance
9. The Mephitic Conundrum
10. Forged For Decrepitude
11. From Beyond (The Grave)
12. In Avernus
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.